Pro běžného smrtelníka, který se chce stát kytaristou není, lehké vybrat první nástroj. U kytar je to vůbec složité. Pokusím se vám vysvětlit, nad čím při kupování přemýšlet nejvíce.

Jaké druhy kytar máme? Klasická kytara, Jumbo/dreadnought, Elektrická kytara.

Zde se budu zabývat hlavně „Klasickou kytarou“, „Jumbem“ a „Dreadnoughtem“. Článek o elektrické kytaře jsme Vám již přinesli dříve.

Klasická kytara x Jumbo/Dreadnought

Klasická kytara

Klasické kytary se používají převážně v klasické hudbě. Při hře ctíme správný posed a používáme hlavně prstovou techniku. Čím se liší od „Jumba“ je na první pohled jasné. Nylonové struny, jiná menzura* a tvar těla.

Díky těmto vlastnostem se kupuje hlavně začátečníkům útlého věku, kteří chtějí začít včas. Vyžaduje ji spousta základních uměleckých škol a to z jednoduchých důvodů. Díky nylonovým strunám se na ni hraje pohodlně a bříška prstů si na to lehce zvykají.

Samotná koupě

S kvalitou kytary vám pomůže kterýkoli zkušený hráč a samozřejmě odborníci z hudebních obchodů. Rady pro správný výběr vyčtete zde:

1. Vzhled na úkor zvuku a naopak – to, co každý začátečník nenávidí. Nedávejte příliš na vzhled, ale na celkovou kvalitu provedení! (použitý hardware*, rovnost přední desky, kvalita dřeva a hlavně výsledný zvuk!) Často se stává, že kytara je krásná, má pěkný lak, ale ve finále prostě nehraje. Snažte se najít kompromis – najděte kytaru, která bude hlavně skvěle hrát a bude se vám zároveň líbit.
2. Pro úplně nejmenší hráče – existují klasické kytary poloviční, tříčtvrteční a sedmiosminové! (Budoucí hráč musí v klasickém posedu (levá noha na podnožce, kytara na levém stehně) dosáhnout prvním prstem (ukazovákem) na první pražec na spodní, basové struně E.) Díky tomu zjistíte, která velikost je pro Vás nejvhodnější.
3. Je to základ – na klasickou kytaru začíná většina kytaristů. To, že často skončí u kytary elektrické, nebo přejde na tón kovových strun, to je věc vkusu. Základy kytary se na klasickou kytaru naučíte nejsnadněji.
4. Pouze nylonové struny – klasická kytara je vyrobena tak, aby odpovídala síle natažených nylonových strun. (i spodní tři omotané struny mají nylonové jádro) Tudíž není možné tuto kytaru „převléknout“ do strun kovových! Pokud to uděláte, je vysoká pravděpodobnost, že tím ohnete krk, odlepíte kobylku a kytaru tak zničíte. Takže žádné: „Kdyžtak tam natáhnu ty kovový.“ 🙂

Poslední poznámka: Nesnažte se ušetřit. Dobrou kytaru případně prodáte, špatnou kytaru můžete leda spálit v kamnech. 🙂

Kytary, které z našich zkušeností vyhovují všem předpokladům pro dobrý vstup do života klasických kytar: Yamaha Face, Ashton CG44, Yamaha C30, Alhambra 1CA.

Kytara Jumbo / Dreadnought

Od klasické kytary se liší technikou hry – odlišný posed, časté použití trsátka. Samozřejmě i stavbou samotné kytary – kovové struny, jiné tělo, jiná menzura.

Rozdíl mezi typem Jumbo a Dreadnought je tvar, který samozřejmě hodně ovlivňuje zvuk. Dreadnought je většina akustických kytar s typickým tvarem. Jumbo je větší, „kulatější“ a zvukově často výraznější.

Zvukově je díky kovovým strunám výraznější než kytara klasická. Kytaru tohoto typu budeme kupovat, pokud nechceme hrát klasiku, ale hudbu populární. Pro začátečníka je nejtěžší zvyknout si na kovové struny. Časem se ale na prstech vytvoří „kytarové mozoly“, takže se problém vyřeší. Koupě této kytary je vhodná pro kteréhokoli začátečníka, který chce doprovázet sborový zpěv táboráku, nebo pro člověka, co chce vyprodávat haly pomocí moderních hitů, které složí.

Při koupi platí podobná pravidla jako u kytary klasické.  S kvalitou kytary vám pomůže kterýkoli zkušený hráč a samozřejmě odborníci z hudebních obchodů. Rady pro správný výběr vyčtete zde:

1. Vzhled na úkor zvuku a naopak – to, co každý začátečník nenávidí. Nedávejte příliš na vzhled, ale na celkovou kvalitu provedení! (použitý hardware*, rovnost přední desky, kvalita dřeva a hlavně výsledný zvuk!) Často se stává, že kytara je krásná, má pěkný lak, ale ve finále prostě nehraje. Snažte se najít kompromis – najděte kytaru, která bude hlavně skvěle hrát a bude se vám zároveň líbit.
2. Z toho plyne pohodlnost hry
• a) Dohmat – kytara nesmí mít příliš vysoký, ale ani nízký dohmat. Je to vzdálenost strun od hmatníku. Pokud bude vysoký, při hře se příliš nadřete a nebude vás to bavit. Pokud nízký, je vysoká pravděpodobnost, že budou některé pražce zvláštně drnčet a některé ani nemusí hrát – nutné vyzkoušet!
• b) Zbroušené pražce – když uchopíte krk do dlaně a ve stisku se pohybujete po jeho celé délce, zjistíte, zdali jsou pražce dobře zabroušené, nebo vystupují a vy máte ruku od krve.
• c) Výřez – pro začátek je výřez téměř nepotřebná věc. Až zkušenější hráč dokáže využít výřezu. Výřez samozřejmě ovlivňuje zvuk. Čím větší a hlubší kytara je, tím má zvučnější tón. Takže výřez hraje lehce „proti“.
3. Elelektroakustická kytara – někdo využije, jiný ne. Musí se počítat s tím, že kvalitní piezo snímač, se výrazně projeví na ceně. Pokud ne, nemůžeme očekávat excelentní kvalitu zvuku. Pro začátek je to věc lehce zbytečná.
4. Packety – kytara + příslušenství za malou cenu. Nebojte se těchto výhodných setů, ale vybírejte kytaru z packetu poctivě podle předchozích rad.

Jako vždy, šetřit se moc nevyplatí. Dobrá kytara se neztratí a je u ní vyšší pravděpodobnost, že se stane „miláčkem“. U levné kytary tento efekt nastat nemusí. 🙂

Kytary, které z našich zkušeností vyhovují všem předpokladům pro dobrý vstup do života akustických kytar: Yamaha F-310, Fender CD 60, Ashton J39S, Ibanez V72E.

* menzura – délka strun, tedy vzdálenost od nultého pražce po kobylku
* hardware – kovové díly na kytaře (ladící mechaniky, pražce,..)

za CMI melodia Tomáš Cibor