Přinášíme rozhovor s českou kytaristkou Petrou Poláčkovou, která nám zodpověděla několik otázek k její tvorbě. Tímto ještě jednou děkujeme Petře za její vstřícnost a čas, který nám věnovala.
1) Vzpomenete si, kterou skladbu jste se naučila hrát na kytaru jako první?
Jelikož jsem začínala převážně lidovými a trampskými písněmi a jejich doprovody, tak to bude asi některá z nich, bohužel si nevzpomenu, která byla opravdu ta první, ale v paměti mám jeden z koncertů, kde jsme s kamarádem hráli a zpívali Bednu od whisky a Valčíček od bratrů Nedvědů :))). Pamatuji si taky na jeden z prvních žákovských koncertů na ZUŠ, tam určitě zaznělo Andantino Fernanda Sora, z dnešního „klasického“ pohledu, bych považovala asi tuto za první naučenou skladbu, určitě ale nebyla jediná.
2) Účinkujete i na hudebních festivalech? Pokud ano, na jakých a který je Váš nejoblíbenější. Na jakém festivale byste si ráda zahrála?
Ano, účinkuji, převážně však na kytarových festivalech v Evropě, zřídka se mi poštěstí hrát na festivalu, kde kromě kytary účinkují i jiné nástroje. Těžko říct, který je můj nejoblíbenější, pravděpodobně kytarový festival v Mikulově, na jehož organizaci se od roku 2010 podílím, taktéž je to jeden z mála festivalů, na kterém jsem vystoupila dvakrát (2008, 2009), a krom jiného je to festival, kam jsem se každoročně vracela na mistrovské třídy a tím zároveň místo, které mě motivovalo a umělecky posouvalo dál. Za zmínku jistě stojí i festival na Křivoklátě nebo v Pordenone (Itálie), oba mají krásné sály a příjemné prostředí. Důležitou roli pro mne hrají i dva mimoevropské festivaly v Tel-Avivu (Izrael) a v Clevelandu (Ohio, USA), kde jsem měla letos (2014) poprvé možnost koncertovat a vyučovat. Koncert v Clevelandu byl pro mne zároveň americkým debutem a je mi ctí, že se na stejné místo mohu vrátit i v roce 2016. V srpnu 2014 jsem vystoupila na „Eggenberger Schlosskonzerte“, což je právě jeden z „nekytarových“ festivalů, pořádaný rakouskou ORF v nádherném sále na zámku Eggenberg v Grazu, do budoucna bych se ráda dostala na více takovýchto akcí.
3) Pokud byste si mohla vybrat interpreta, s kterým byste mohla společně vystoupit, kdo by to byl a proč?
Popravdě řečeno v tomto ohledu nejsem moc velký snílek, ale pokud bych si mohla vybrat, byla by to Magdaléna Kožená, Pavel Steidl a Jordi Savall. Všichni tři mě dlouhodobě inspirují, motivují a obohacují, nejen hudebně. Pokud se v zahraničí zeptáte koho v hudebním světě z ČR znají, většinou odpoví Magdaléna Kožená. Pokud se na totéž zeptáte kytaristů, odpoví Pavel Steidl. Jordi Savall má můj obdiv taktéž za celoživotní oddanost hudbě a lásce k ní.
4) Jaký je Váš názor na televizní soutěže typu Superstar atp. Zúčastnila byste se podobné soutěže?
Pravděpodobně nezúčastnila, ale jeden nikdy neví. Co se týče mého názoru, všichni asi víme, že soutěže tohoto typu nejsou jenom o talentu, ale taktéž o vzhledu, penězích a životním osudu. Myslím, že může dobře posloužit k objevení nových talentů a k jejich rozvoji, nebo taky ne, stejně tak mohou média a svět popularity negativně ovlivnit život kohokoliv z nich. Pro někoho je to zdroj zábavy, pro někoho mrhání časem a penězi. Můj postoj je spíše neutrální, navíc nevlastním TV, a obávám se, že popularizace tohoto typu hudbě (hlavně klasické) jen škodí.
5) Láká Vás vyzkoušet si nějaký jiný hudební nástroj, než je kytara? Pokud ano, jaký a proč?
Ano, od října 2013 studuji taktéž hru na violu da gamba a mým snem je již dlouhá léta theorba. Důvodem je hlavně zvuk a repertoár. Mám velice ráda „starou“ hudbu, řekněme barokní, když to trochu omezím. Oba nástroje byly v této době na svém vrcholu a zahrnují repertoár, o kterém se kytaristovi může jen zdát :).
6) Zúčastnila jste se v poslední době nějakého koncertu jako divačka? Kterého a jak se Vám líbil?
Na koncerty chodím poměrně často, takže se mi těžko vybírá jeden z nich. Velice emotivní záležitostí byl koncert Jordiho Savalla s Hesperion XXI a La Capella Reial de Catalunya s názvem „Dynastia Borgia“, který zobrazuje, jak se hudba prolínala životem rodu Borgia, zhruba od roku 1238 až do roku 1671, doprovází vzestup a pád dynastie, narození, smrt, válku, svatbu a další životní události až po svatořečení Francesca Borgia. Celý projekt vyšel i na CD a taktéž získal cenu Grammy. Tento koncert mi již delší dobu zůstává v paměti.
Z dalších koncertů jmenuji jen osobnosti: Nigel North, Lorenzo Micheli, Kolja Lessing, Jon Gomm, Paul O´Dette, Janna Polyzoides (mimo jiné má bývala profesorka klavíru, která mne mnohému naučila) s koncertem „Brahms am Thunersee“ nebo také koncert Hilliard Ensemblu, který po 40 letech končí svou uměleckou kariéru.